Téma vztahu obrazu a kultu v barokních Čechách pojednává Jan Royt - významný medievalista pro dějiny umění českých zemí a znalec křesťanské ikonografie - v časovém vymezení, které vychází z postupného obnovení středověkého kultu milostných obrazů a soch, k němuž v zemích Koruny české došlo na přelomu 16. a 17. století a trvalo do devadesátých let 18. století. Hlavní pozornost věnuje autor genezi, typologii a ikonografii zázračných (milostných) obrazů a soch, způsobům jejich migrace, také však bedlivě sleduje projevy úcty k "zázračným" vyobrazením v poutních místech, zejména kostelech, podrobně líčí slavnosti spojené s devočními sochami a obrazy - jejich korunování či přenášení na jiné místo anebo i jejich objevení. Do spektra jeho zájmu patří i schvalovací "administrativa" milostného obrazu. Při zkoumání kultu mariánských obrazů překračuje hranice barokních Čech a zabývá se jejich uctíváním i ve střední Evropě. Do závěrečných kapitol, zaměřených na způsoby šíření devočních zobrazení, jsou začleněny státní zásahy za vlády Josefa II., jež měly úctu k milostným (zázračným) obrazům potlačit.
Druhé, graficky i obsahově upravené vydání doplňuje kapitola o devoci ve středověku, soupis vyobrazení a ediční poznámka; byly v něm aktualizovány jak texty statí, tak literatura a rejstříky, významně se také rozšířila obrazová příloha.