Jiřincová Ludmila

Narozena 9. května 1912 v Praze. Zemřela 22. ledna 1994. 

1924–1934 studium na soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha v Praze

1934–1935  pobývání na Státní odborné keramické škole v Praze u profesora Václava Vokálka

1936–1939 studium grafické speciálky na AVU u T. F. Šimona

Ludmila Jiřincová byla významná česká grafička, malířka a ilustrátorka. Ilustrovala okolo 360 knih, zvláště se zaměřovala na básnické sbírky. Získala za ně četná uznání nejen na domácí půdě v soutěži nejkrásnější kniha roku. V New Yorku v roce 1964 dostala cenu za nejkrásnější knižní obálku, v Bologni v roce 1972 zvláštní cenu za ilustrace. V roce 1942 se stala řádnou členkou Spolku českých umělců grafiků Hollar, spolupracovala však s ním již dříve. Za svůj život vytvořila více jak 1200 grafických listů. V grafických technikách často objevovala nové možnosti, například od roku 1945 litografii na asfaltu. Významná byla její tvorba exlibris, které se věnovala od roku 1939 do roku 1992. Vytvořila jich více jak 480, a to převážně leptem a litografií. Námětově v exlibris převažují dívčí hlavy, dívčí akty, náměty z přírody, zpracovávala rovněž náměty ze svých ilustrací. Středem její výtvarné tvorby byla právě a především mladá žena, vystupující i jako symbol lidského údělu. Mezi časté náměty Jiřincové patřil ale například i motiv lodičky, opakující se v řadě jejich děl jako imaginární prvek nejisté životní pouti, touhy člověka po neznámém a nepoznaném. Zobrazovala často i oko jako symbol okna do duše. O jejím díle se mluvilo jako o snovém, tajemném, plném stesku. Ona sama říkala, že se především snaží vyjádřit „pravdu svého citu“.