František Kyncl se narodil roku 1934 v Pardubicích. V roce 1968 opouští Československo. Od roku 1969 žije v Düsseldorfu, kde studuje na tamější Akademii výtvarných umění. Už během studia se stává součástí düsseldorfské umělecké scény, která v té době patří k nejradikálnějším uměleckým hnutím nejenom v Německu. Seznamuje se tak s umělci Güntherem Ueckerem, Norbertem Krickem a Josephem Beuysem. Vystavuje ve významných institucích, jako jsou düsseldorfský Kunstverein anebo dnes již legendární galerie Hanse Mayera. Roku 2011 umírá v Düsseldorfu.

V umělecké tvorbě Františka Kyncla se zrcadlí spor mezi racionalismem a intuicí, mezi řádem a náhodou, jednoduše mezi moderním racionálním myšlením a postmoderními pochybnostmi, který byl typický pro druhou polovinu 20. století. Ovlivněn konstruktivismem a německou skupinou Zero, začíná Kyncl v sedmdesátých letech sestavovat ze špejlí, později bambusových tyčinek, trojrozměrné objekty řídící se jak geometrickými formami, jako jsou trojúhelník, čtverec a kruh, tak organickým růstem do všech stran. Vznikly fragilní objekty, mající podobu mříží, sítí, někdy až pavučinových seskupení, které lámou i reflektují světlo, čímž se stává součástí těchto objektů. Kyncl je nazývá Prostorové struktury a chápe je jako obraz společnosti: „Když se množí a rozrůstají, je to pro mě něco jako obraz společnosti a toho, jak se lidé k sobě chovají.“ Od konce osmdesátých let se věnuje převážně kresbě, jež opouští geometrické formy, stává se expresivnější a objevují se v ní i figurativní elementy.