Albert Camus: Umělec a jeho doba

Přednáška u příležitosti přijetí Nobelovy ceny pronesená ve velkém amfiteátru univerzity v Uppsale dne 14. prosince 1957 "Jeden východní mudrc prosil v modlitbách své božstvo, aby ho ušetřilo života v zajímavých časech. Vzhledem k tomu ovšem, že my moudří nejsme, božstva nás nešetří, takže jsme odsouzení žít v časech zajímavých. Každopádně nám naše časy zkrátka již nedovolí, abychom se o ně nezajímali. Všichni spisovatelé to dnes znají – sotva promluví, jsou kritizováni a napadáni, a pokud se ze skromnosti odmlčí, mluví se jen o jejich tichu, které je jim hlasitě vytýkáno. V takové vřavě již nemůže spisovatel doufat, že se udrží stranou, aby se mohl věnovat úvahám a vizím, na kterých mu záleží. Možnost zdržet se byla až doposud stále ve hře, i když ne vždy lehká. Kdo nesouhlasil, mohl se odmlčet či mluvit o něčem jiném.

Dnes je všechno jinak, i mlčení nabývá děsivého významu. Ve chvíli, kdy je neúčast sama považována za volbu, trestanou či chválenou, je umělec, ať chce nebo ne, vtažen do dění. Vtažen mi na tomto místě připadá výstižnější než angažován. Zde totiž nejde o angažmá dobrovolné, spíše o jakousi povinnou vojenskou službu. Dnes je každý umělec galejníkem své doby. Musí se s tím smířit, i když mu přijde, že na té jeho galéře to páchne slanečkem, že je na ní příliš mnoho biřiců a že navíc plují špatným směrem. Jsme na otevřeném moři. Také umělec, stejně jako ostatní, musí čas od času k veslu, aniž by ho to, pokud možno, stálo život; jinými slovy musí pokračovat v životě a tvorbě."