Kniha Fundamental Painting (1975): Lessons in Minimalist Painting přináší první ucelené pojednání o fundamentální malbě a její roli v dějinách malířství 20. století. Termín fundamentální malba vytvořilo amsterdamské Stedelijk Museum a v roce 1975 jej použilo pro název výstavy, která se snažila upozornit na nový druh malby vznikající na obou stranách Atlantiku. Výstava představila 18 umělců z Evropy a ze Spojených států, včetně zakladatelské osobnosti Roberta Rymana. Tehdejší ředitel muzea Edy de Wilde označil jejich umělecké směřování jako „reflexi základů malby“.
V první části knihy sleduje Claudia Rajlich, jak kurátoři definovali tento specifický proud a jak jej přijala kritická obec i veřejnost, ve druhé části pak autorka podrobně popisuje jednotlivé prvky obrazů a vysvětluje, jak je fundamentální malba používá a proč. Následně také zkoumá použití těchto malířských prvků v abstraktním a neobjektivním malířství 20. století ve vztahu k vývoji minimalistické malby. Závěr knihy je věnován působení fundamentální malby na diváka v kontextu umění v průběhu staletí. Autorka se domnívá, že tento druh malby překračuje rámec formalistických vymezení a že je významně provázán s konceptem krásy, jak jej chápe filozofie estetiky.
Claudia Rajlich se specializuje na výtvarné umění 20. století, zejména na malbu. Má bohaté zkušenosti jako autorka, kurátorka a umělecká poradkyně pro veřejné i soukromé instituce. Aktuálně se zabývá neobjektivním uměním, trhem s uměním a interdisciplinárními otázkami, které se týkají sbírání umění.