Ivan Pinkava, Eliáš Dolejší, Petr Vaňous - Napřed uhořet

Název knihy Napřed uhořet naznačuje postoj. Není jednorozměrný ani jednosměrný. „Oběť“ jako nástroj odstupu a sebeironie. Má v sobě i momenty odlehčení. Podstatným momentem je tu samotný proces „hoření“. Látková proměna. Tu si lze představit doslova – jako hořící plamen, nebo metaforicky – jako cosi, co „spaluje“. Každá tvorba v sobě toto energetické spalování předpokládá, neboť právě tudy vede cesta k tomu, aby transformací něco vzniklo. Nic se neděje jen tak. Ale proč uhořet „napřed“? Vraťme se k předpokladu tvorby. V názvu je uložena časová posloupnost. Člověk, který tvoří, je nejprve spalován. Co ale nastane potom? Poté, co odezní tento transformační proces? To nikdo netuší. Můžeme se pouze vždy znovu a opakovaně domnívat, jaký horizont se tímto aktem zjeví, nebo uzavře, a jakým způsobem. Tato opakující se situace nejistoty – v životě, v tvorbě, při jakémkoliv rozhodování – vyvolává dvě základní protichůdné lidské reakce – souhlas a odpor, úzkost a zlehčení, aktivitu a pasivitu, obavy a euforii. Dvě střídající se polarity, v nichž se odehrává jak fotografické dílo Ivana Pinkavy (nar. 1961), tak sochařská tvorba Eliáše Dolejšího (nar. 1982).