Tvorba Jiřího Příhody z 80. let 20. století dosud nebyla systematicky zpracována, přestože právě v tomto období autor artikuloval základní výtvarné postoje, které později rozvinul v rámci své mezinárodně uznávané umělecké praxe. Významnou roli v této etapě sehrál pobyt na Vysočině, kde Příhoda od narození do konce 80. let trávil většinu svého volného času na venkově u prarodičů. Právě tehdy vznikl soubor prací, v němž se propojila klasická kresebná průprava, formovaná na Střední odborné škole výtvarné v Praze („Hollarka“), s intuitivním hledáním formy a výrazu.
Krajina v okolí Lovětína, Roštejna a Růžené se pro něj stala prostorem experimentu: nejprve prostřednictvím kresby a grafiky, posléze formou konceptuálně laděných intervencí do terénu, které dnes chápeme jako významný příspěvek k domácí verzi land artu.