Jiří Šalamoun: Tak i naopak čili Proč vznikají skvrny na slunci

Pro mnohé je jméno Jiřího Šalamouna nerozlučně spjato především s podobou legendárního Maxipsa Fíka. Celá řada čtenářů si při jeho vyslovení vzpomene na kongeniální ilustrace k Poslednímu Mohykánovi J. F. Coopera, Kronice Pickwickova klubu Ch. Dickense, Hobitovi J. R. R. Tolkiena, Pohřebním písním J. J. Ryby či Vraždám v ulici Morgue E. A. Poea. Milovníci výtvarného umění si vybaví desítky kreseb nebo grafických listů. A jiní zas filmové plakáty, animované filmy, obaly gramofonových desek, obálky knih.

Jiří Šalamoun je však také autorem celé řady děl, která z nejrůznějších důvodů zůstala ukryta v krabicích, deskách či zásuvkách. Mezi ně patří též scénář k nerealizovanému animovanému filmu Tak i naopak čili Proč vznikají skvrny na Slunci z let 1978–1982: soubor více než sta kreseb s podnázvem Sonáta polovičního měsíčního svitu pro tři hlasy, který spolu s úvodním autorským slovem představuje mistrnou variaci na věčné téma stýkání a potýkání se mužského a ženského světa. A jakkoli se jedná „pouze“ o scénář, jsou Skvrny úplné. Nevěříte? Tak se pohodlně usaďte, obklopte se tóny – třeba z předehry k Wagnerově opeře Tannhäuser, která Jiřího Šalamouna při vzniku scénáře doprovázela –, otevřete tuto knihu a nechte se unášet příběhem.