Kateřina Šedá 1977

Kateřina Šedá ve své práci vychází z pozorování „neviditelných“ souvislostí a společenských vztahů mezi osobami ve svém nejbližším okolí – v rodině a své rodné vesnici Ponětovice, ve venkovském prostředí na Moravě. Její pozorování (která mají podobu kreseb, textů a schémat) jsou pak bezprostředním podnětem k zadáním, úkolům, a hrám, které se svým okolím provádí. Jako příklad můžeme uvést "společenskou hru" Nic tam není (2003), do níž zapojila všechny občany moravské obce Ponětovice. Na základě sledování vytvořila univerzální „Program dne“ - běžné soboty na moravské vesnici. Dlouhodobým přesvědčováním všech obyvatel své obce pak tento docílila toho, že jednu zvolenou sobotu všichni její obyvatelé synchronizovali své činnosti podle jejího režimu dne, a prováděli stejné činnosti ve stejnou dobu. V několika projektech Kateřina Šedá spolupracovala se svojí babičkou. V projektu „Je to jedno“ (2005) její babička vytvořila podle paměti několik stovek kreseb, které dokumentují předměty, jež prodávala ve skladu v železářství, kde celý svůj život pracoval. Nový projekt Kateřiny Šedé bude vystaven na Documenta XII.