Luboš Plný: Re-construkce č. 25/40

Re-construction

První série fotografií prošívání vznikla takřka náhodou; potřeboval jsem si vyzkoušet své limity, ověřit si, nakolik jsem schopen posunout své hranice výdrže, kde se nachází moje maxima bolesti. Spíše šlo o jakýsi druh osobního iniciačního rituálu než o umělecký projekt. Tehdy, v roce 2003, na půdě českolipského muzea vzniklo za asistence mých dvou přátel několik analogových fotek, zaznamenávajících pro mne tak důležité zkoumání vlastních fyzických a mentálních možností. Tento záznam zůstal na celých 13 let v šuplíku, pouze jako vzpomínka. V roce 2016 jsem se rozhodl k projektu vrátit, jen abych – už bez prošívání, ale ve stejných pozicích – zachytil plynutí mého osobního času, který je mi tu vyměřen. Záznam byl proveden digitálně. Fotky pak vyvolány bez retuše, tentokrát v barvě. Poté mi došlo, že bych mohl tento osobní časosběr prolnout; propojit již starou technologii fotky s novým digitálním médiem. Ovšem také po svém, umělecky – různým způsobem. Koláží nebo asambláží propojit bývalého Plného s tím, který tu byl o 13 let později. Zaznamenat tu témata, která se většinově skloňují ve všech mých dílech – anatomii, fyziognomii, a především chátrání lidské schránky. Od té doby jsem i první a druhou sérii fotografií začal konečně považovat za umění sui generis, kde každá jednotlivá fotka má svoji výpovědní hodnotu o lidském vývoji a konečnosti.

Luboš Plný