Malíři české secese (1880-1918)

Poskytuje čtenáři erudovaný výklad období, kdy se malířství ve třech generačních vlnách "secesí" vymaňovalo z tísnivé akademičnosti rakousko-uherské monarchie a nabývalo na svébytnosti. Autor tyto zásadní proměny českého malířství sleduje ve dvou liniích: jednak je to aspekt institucionální, zahrnující zakládání spolků, časopisů, reformy uměleckých škol, stipendijní pobyty, výstavy… s důrazem na Prahu; druhým hlediskem je utváření stylu, výrazu, frekvence výtvarných motivů a reflexe dané reality v tvorbě velkých malířských osobností naplňujících i přesahujících tradičně myšlenou "secesi". Zvláštní závěrečný oddíl tvoří biografické medailony umělců.