Knihu Bereshit jsem dokončil v roce 1992. Při čtení Starého zákona jsem si všiml některých podobností v textech O stvoření světa a Písně písní. Vzpomněl jsem si na starý zážitek, který jsem měl před lety v zimě v Alpách. V noci jsem se procházel po zasněžené pláni a přes údolí vystupovaly ze šera noci dva vysoké zasněžené horské štíty. Bylo jasné nebe, svítil měsíc a všiml jsem si, že mezi těmi dvěma štíty padal meteorit či snad hvězda. Bylo ticho. Udělal jsem si malou kresbu tužkou a hala bala někam založil. Krátce na to můj starý kamarád F. Č. našel ve sklepě kresbu nočního Týnského chrámu, kterou jsem nakreslil uhlem v polovině 60. let. Podobnost dvou věží Týnského chrámu a dvou štítů alpských mě zarazila. A také se mi vybavila vzpomínka na dvě věže v Notre-Dame de Paris – kdysi jsem slyšel, že většina kostelů zasvěcených Panně Marii má v průčelí dvě věže. Snad jakýsi, tajemstvím opředený, mariánský princip, který prý odkazuje k ženským prsům… A na tomto principu jsem založil svůj cyklus Písně písní. Vše, co zde popisuji, se událo tak, že se mi to srovnalo v hlavě až, když jsem uviděl první obrazy hotové. Všiml jsem si také, že v cyklu Bereshit jsou některé prvky podobné, skoro stejné, jen na jiné úrovni. Bereshit začínal černobíle a cyklus Písně písní byl od začátku barevný. ( autor Miloslav Moucha)