Miroslav Tichý: Screenshots

Miroslav Tichý fotografoval denně, čímž důsledně pokračoval ve své praxi z umělecké akademie: bylo to cvičení v hledání, sledování a nakonec i reprodukci ženského těla.

Na jeho analogových fotografiích jsou patrné stopy a chyby, které záměrně přivodil vlastní výrobou fotoaparátů a zvětšovacích přístrojů. Jeho snímky zachycující ženy v zrnitých skvrnách světla a stínu, jsou exponovány na hrubě řezaný fotografický papír, který pak často lepil na barevné kartony - gesta, která nás vyzývají, abychom je četli jako nedílnou součást díla.

V 70. a 80. letech Miroslav Tichý znovu a znovu fotografoval televizní obrazovku. V městečku Kyjově nedaleko rakouských hranic, kde žil, mohl uniknout uzavřenosti a prudérnosti cenzury východního bloku a sledovat na rakouské televizní stanici ORF západní filmy a uvolněnější večerní programy.

Záblesky televizních krásek zachycených ve světle působí přirozeně přízračně a nádherně zároveň. Pohyblivé obrázky se zdají být ještě skutečnější než statické fotografie před nástupem televizního věku. Čáry na obrázcích prozrazují obrazovku, ve které se někdy odráží žárovka z pokoje. V mnoha ohledech představuje tato série významný okamžik. Člověk si představuje Tichého, jak sedí jako uhranutý u obrazovky a zachycuje měnící se obrazy, jako by se procházel venku, tentokrát však v těžce uchopitelném světě, který zdůrazňuje novou kategorii jinakosti. Tichého praxe nás nutí znovu se podívat na způsob, jakým zacházíme s médii a obrazy, které vpadají do našich soukromých životů a pronikají přitom vrstvami ukazování a detailního nahlížení. Jeho dílo je výpravou do budoucnosti obrazů, jež se z reality přesouvá do virtuálního světa počítačových obrazovek a mobilních telefonů.

Autorka textu: Céline Mathieu