Místa chvění: Zvuk jako médium

Dvanáctá výstava s názvem Místa chvění: Zvuk jako médium vybízí
návštěvníky k tomu, aby se tentokrát spíše než diváky, stali posluchači.
Prezentuje zvuk jako svébytný fenomén, který dokáže zprostředkovat jiný
estetický zážitek, než na jaký jsme v galeriích zvyklí, nikoliv však méně
intenzivní.

Výstava zkoumá prostřednictvím instalací šesti umělců a umělkyň
z Polska, Německa, Rakouska a Česka možnosti a schopnosti zvuku formovat
prostředí, transformovat prostor a ovlivňovat naše pocity v něm. Zároveň nás
vybízí ke změně našeho vnímání a naladění se na vědomý poslech.

Výstavu opět rozšiřuje katalog, který v sedmi textech přibližuje zvukové
umění. Úvodní slovo patří kurátorům, kteří představují jak jednotlivé umělce,
tak téma samotné. To doplňují i medailonky vystavujících a fotografie
expozice. Anna Kvíčalová pak v textu Zvuk jako artefakt zkoumá dějiny
sluchu. Jedním z klíčových dokumentů je esej jednoho z pionýrů zvukového
umění Rolfa Juliuse Pokoje klidu. Na něj navazuje Paweł Szroniak a jeho
úvaha o změně perspektivy poslechu. Jozef Cseres se pak nad zvukem
zamýšlí více z filozofického hlediska. Dále v knize najdete rozhovor
o současné praxi ve zvukovém umění se skotskou umělkyní, která v roce 2010
vyhrála Turnerovu cenu, Susan Philipsz. Poslední text patří Pavle Melkové,
která se zamýšlí nad zvukem a prostorem.