Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 36/2024

36. Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny přináší bohatou škálu žánrů i témat. Obsahuje tři recenzované studie, esej, rozhovor a dvě recenze. V prvním textu čísla, nazvaném Politika intimity. Diskuse o vztahu soukromé a veřejné sféry v českém umění devadesátých let, ukazuje Kristina Láníková, na jaká specifika mohla u nás narážet recepce druhé vlny feminismu. Zatímco přístupy západních autorek byly neseny principem „osobní je politické“, v českém umění počátku devadesátých let se intimita naopak stávala nástrojem depolitizace osobního. Polská badatelka Michalina Sablik se v anglicky psané studii Hybrids. Trans-corporeal Performances at the Labyrinth Gallery in Lublin in the 1970s zaměřuje na vybrané performance polských umělců a umělkyň, kteří již v sedmdesátých letech relativizovali hranice mezi lidským tělem a více-než-lidskými bytostmi či technickými aparáty. Ještě radikálnějším zpochybněním hranice mezi vlastním tělem a jeho prostředím se zabývá Lenka Veselá v Poznámkách z endocénu. Autorka zavádí nový pojem, aby zachytila, jak jsou nálady či emoce v rostoucí míře ovlivněny biochemicky zmanipulovanými hormonálními procesy, jež jsou produktem farmaceutického průmyslu. Esej V rozšířeném poli. Poznámky k umění, zemědělství a venkovu od Kateřiny Konvalinové Žákové porovnává autorčiny zkušenosti ze středočeské komunitní a ekologické farmy Jednorožec a z projektu Inland ve španělské Asturii, který je založen na propojení agroekologického hospodářství se současnou uměleckou praxí.

V únoru tohoto roku zavítala na AVU maďarská historička umění Edit András. V anglicky vedeném rozhovoru, který jsme pořídili při příležitosti křtu její první české knihy, reaguje především na kulturní politiku režimu Viktora Orbána. V současném Maďarsku se autoritářské dědictví státně socialistického režimu prolíná s novými metodami dohledu a mocenské hegemonie, včetně využití komerčních zájmů a pobídek k politickým cílům. Zmiňovanou publikaci Kulturní převlékání. Umění na troskách socialismu a na vrcholcích nacionalismu (Hradec Králové: Galerie moderního umění 2023) recenzuje Tomáš Pospiszyl, který tvrdí, že by kniha mohla inspirovat k sepsání odborné publikace o historii českého umění po roce 1989. Posledním textem čísla je další recenze – Vojtěch Märc rozebírá sborník Mapování pohyblivého obrazu: Média, aktéři a místa v českém prostředí (Praha: Národní filmový archiv 2023), editovaný Martinem Mazancem a Sylvou Polákovou. Setkáváme se zde rovněž s uvažováním nad určitou hybridizací, tentokrát v souvislosti s médiem pohyblivého obrazu.