Stanislav Hausvater Vidlema

Stanislav Hausvater (1962) se narodil v Havlíčkově Brodě, většinu svého života prožil v obci Mírovka (před válkou Frýdnava); selskému stavení, v němž žije, se přezdívá Obrtlík. Vyučil se chovatelem hospodářského zvířectva, maturoval na SZTŠ (specializace chov koní, jezdectví). Na PF Univerzity v Hradci Králové získal před dvěma roky titul bakaláře v oboru religionistika, po Jiřím Reynkovi převzal v roce 2014 žezlo kostelníka farního chrámu ve Svatém Kříži. Je ženatý, otec dvou dcer. Prošel řadou povolání (kočí, traktorista, krmič býků, prodejce knih, zaměstnanec Vodoprávního úřadu v Havlíčkově Brodě), od června 2021 je správcem Reynkova petrkovského sídla. Své úvahy a verše nepravidelně publikoval mj. v Lidových novinách, Cestě Vysočiny a ve sbornících. V roce 2012 mu jako soukromý tisk („vydala rodina, příbuzní, přátelé“) vyšla sbírka Texty, na podzim roku 2021 mu v bibliofilské řadě Luboše Drtiny vyšla druhá kniha Psáno vidlema. Hausvaterovy neučesané verše občas prozrazují drsnou „undergroundovou“ filiaci – jejich autor koneckonců dodnes působí v kapele Krmná prasečí směs (styl tavern bigbeat). Jeho pohled však spíš než nesmlouvavý vzdor provází sebeironický odstup:

„Říkaj mi poéto/ myslí však vole/ překážím vpředu i uprostřed/ mé místo je dole,“ čteme v jeho první knížce. Což jen doplňuje sarkastické povzdechnutí z druhé sbírky: „Špatný sedlák co na papír krákoře.“

Básníků, již byli nebo mohli být špatnými sedláky, by se ovšem na Vysočině našlo více.

Zdroj: (jfm)

Bodlák na Ovčíně

kvete modře

jedu kolem něj

s kolečkem hnoje

nemusí mít strach

že poseču ho strojem

protože na Ovčíně

od jara do podzima

jen brousek a kosa zpívá

9.8.2017 v dílně