Toyen: Knihy bez hranic

Kniha Toyen / knihy bez hranic představuje českému čtenáři málo známou oblast doprovodných ilustrací a volných grafik v rámci knižní a bibliofilské produkce z ruky nejvýznamnější české surrealistické umělkyně Marie Čermínové (1902–1980), známé pod pseudonymem Toyen. Text Karla Srpa je odbornou exkurzí do života, díla i kontextu druhé poloviny 20. století, konkrétně konce 40. až 70. let 20. století, kdy Toyen žila a tvořila ve Francii. V úvodu knihy nahlédneme do přechodového pražského a pařížského období, odehrávajícího se po emigraci v roce 1947. Toyen se v druhé půli svého tvůrčího života čím dál více upínala na kresebné i grafické techniky a tvorbu koláží, a to v rámci knižní produkce, podněcované mimo jiné kontaktem s francouzskou surrealistickou skupinou. Hned po emigraci se totiž Toyen spolu s Jindřichem Heislerem aktivně zapojila do elitního okruhu pařížské surrealistické skupiny Andrého Bretona. Toyen již v roce 1948 svými ilustracemi obohacovala stránky prvního poválečného surrealistického pařížského časopisu Nèon. Zde se již začal objevovat její nový rukopis zaměřený na detaily a morfologii ptačích či hmyzích křídel a následně motivy plynutí a proměn. Změnilo se také pojetí prostředí od rozlehlého neohraničeného prostoru z pražského předválečného a válečného období k prostoru orámovaném, sevřeném a participativním. Toyen v 50. letech propojovala organickou a anorganickou morfologii, pracovala s motivy rozkladu, ale i růstu a obnovy. V symbolické řeči akcentovala svět zvířat (ptáků, ryb, koček, hmyzu). Na přelomu 50. a 60. let se objevil tematický vztah muže a ženy, tělesnost se vyprázdnila do pouhého obrysu nebo přírodní dutiny reprezentované třeba lasturou, krabicí, či kuklou. Žena byla často konfrontována s šelmou. Na přelomu 60. a 70. let byla Toyen umělecky nejaktivnější právě v doprovodné knižní produkci, a to i díky spolupráci s Radovanem Ivšićem a Annie Le Brun. Knihy, které měly často podobu komplexních uměleckých objektů, včetně obalových boxů, začaly u autorky přebírat nadvládu nad malbou, s níž definitivně skončila v roce 1971. V pozdním období se v grafikách a kolážích syntetizují všechny autorčiny tvůrčí náměty, nově se objevují terče a propriety her (karty, šachové figurky). Kontinuálně Toyen v knihách pracovala s erotickými motivy a erotogenními tělesnými zónami. Prim ale stejně hrála fascinace světem zvířat. Posledními náměty z fauny, kterými se Toyen ve svém životě zabývala, bylo ztvárnění netopýra a tiplice pro Monografii Ragnara van Holtena z roku 1978.