V.V. Modrý - Plzeňský Don Kychot

Vladimír V. Modrý (1907-1976) strávil - vyjma studií na UMPRUM v Praze - celý život v Plzni. Jeho jasné životní postoje mu způsobily řadu nesnází. Během 2. světové války působil v odboji a na jejím konci byl vážně raněn. Po roce 1948 se dostal do konfliktu s vládnoucí komunistickou stranou i s místními představiteli Svazu čs. výtvarných umělců. Poněvadž jeho práce nesplňovala parametry tzv. socialistického realismu a ani Modrého osobnost nebyla dostatečně flexibilní, aby vyhovovala nárokům politických tlaků, byl V. V. Modrý zatlačen do ústraní, kde po léta živořil. Po roce 1968 se jeho situace začala v místních podmínkách částečně stabilizovat, ale zdravotní stav se zhoršoval, až mu posléze byly amputovány obě nohy.

Modrého dílo lze tematicky rozčlenit do několika velkých celků. Existují díla přímo vyvolaná literárními podněty z české i evropské literatury, kde hlavním Modrého hrdinou po celý život zůstává Don Quijote, vždy provázený Sanchem Panzou.

Utopie se táhne celým umělcovým dílem. Zásadní částí jeho tvorby jsou obrazy rájů a magických krajin. V těchto dílech se velmi často objevují jen dva lidé – muž a žena. To vyjadřuje na jedné straně velkou Modrého osamělost, na straně druhé víru v lásku i existenci lidského rodu.

V. V. Modrý byl a zůstává outsiderem. Jeho dílo zcela vypadává z dobových souvislostí. Současný postmoderní svět, ačkoliv úporně hledá něco společného, potřebuje výjimečné osobnosti, vyšinutí z vazby, demonstraci jinakosti. A tak Modrého outsiderství je kvalitou, která se víc a víc potvrzuje.

Milan Knížák