Během dvanácti let na cestách po řeckých ostrovech, Mexiku nebo středních Čechách nasbíral dřívější vůdčí člen umělecké skupiny Bratrstvo a jeden z nejvýraznějších současných českých fotografů víc než 900 opuštěných aut. Postupem času je začal třídit podle vlastních kategorií na základě stavu vraku nebo situace, ve které se nacházely. Z některých hledí rychlá smrt na silnici, jiná obrůstají vegetací na důkaz nepřemožitelnosti přírody, další jako by tančila navzdory gravitaci nebo figurovala v nevysvětlitelném příběhu. Odložených aut denně přibývá, až se stávají přirozenou součástí krajiny jako zříceniny středověkých hradů nebo zastaveníčka anglického parku. Na Jiráskových fotografiích komponovaných s malířskou představivostí ale ze všeho nejvíc připomínají lidi – doslova svými někdy komicky, někdy melancholicky deformovanými maskami a těly, ale především jako připomínka lidské činnosti: fascinující kreativity, starostlivosti, nezodpovědnosti, agrese, krutosti, vzteku, víry nebo prosté nepochopitelnosti.