Sota Sakuma

Fantazírování

Sota Sakuma (*1977 prefektura Aichi, Japonsko) se poprvé hlouběji seznámil s českou loutkou již během svých studií textilního designu na Univerzitě v Tokyu (1996-2000) v jedné z místních galerií. Toto náhodné setkání mu bylo silným impulsem k návštěvě vzdálené Prahy. Svět loutkového divadla jej natolik niterně zasáhl, že určil jeho další životní směr, kterým byla studia na katedře scénografie alternativního a loutkového divadla na pražském DAMU pod vedením scénografa a pedagoga Petra Matáska. Od roku 2000 Sota Sakuma trvale žije a tvoří v Praze. Ve své tvorbě je ovlivněn něžností Jiřího Trnky i surrealismem Jana Švankmajera, avšak z těchto inspiračních zdrojů si bere pouze esenci, kterou doplňuje svým vlastním rukopisem.

Sota Sakuma již od dětství inklinuje k přírodě, kterou je doslova fascinován. Pozoruhodný svět zvířat popsaný v encyklopediích, zažehl v malém chlapci celoživotní touhu po objevování neznámého a zároveň jej vedl k představování si těch nejzvláštnějších a dosud nikým nespatřených tvorů a bytostí. V autorově mysli se tak začaly rozvíjet fantastické vize plné symbolismu, které nyní zachycuje také na plátně. Díky své originalitě vytváří specifické prostředí, vlastní realitu obrazu, ve které se pohybují bytosti ze světa živých i mrtvých. Jakákoliv možná temnota, jak sama výstava ukazuje, je vyvážena humorem, groteskností a tou nejmilejší lidskostí. Nejde tu zajisté o nějakou hrubou směšnost, nýbrž o jemný humor, jímž na nás působí tyto malé postavičky, počínající si zdánlivě jako živí lidé. Podobně jako my, také ony navazují vzájemné vztahy plynoucí z nejrůznějších situací. Mají s námi mnoho společného, i když lidmi ve skutečnosti nejsou. Sota Sakuma nám dává možnost nahlédnout do kouzelného světa maličkých bytostí, miniaturních zvířátek, roztodivných příšerek a čarokrásných rostlin, oživuje v nás rozumem nezatížený pohled podobající se dětské nevinnosti a důvěřivosti. Každý, kdo se v životě důkladněji střetl s loutkou, či s maskou, dobře ví, jak těžce jsou uchopitelné
a tajemné. Jejich tajemství však nespočívá ve vzácnosti představeného předmětu, nýbrž v možnosti hledání skrytého a v neustálém přesahování jakékoliv definice, neboť žádná z nich je nevyjadřuje v jejich komplexnosti. Loutky Soty Sakumy jsou takřka nadpřirozenými bytostmi, které v sobě mají cosi archaického a kouzelného. Lehce bychom uvěřili tomu, že když je nevidíme, ožívají svým vlastním životem.

Působivost děl Soty Sakumy spočívá v propojení poetizujícího výtvarna s propracovanými detaily a v dokonalém ručním zpracování. Na plátnech autor mnohdy zdůrazňuje význam rozporů, které jej obohacují, osobitě pracuje také s humorem a napětím. V obrazech Soty Sakumy se totiž stírají distinkce mezi reálným a ideálním, imanentním či transcendentním, věcným či symbolickým, namísto nich se otevírá skulina pravdy mezi dílem a divákem i radost z čisté malby a jedinečnosti zobrazení. Divák spoluprožívá, naslouchá, čte mezi řádky a rozkrývá znamení znaků a symbolů, kterých jsou autorova díla plná.

Autorka textu: Ela Suárez Illerias