Jan Zrzavý (1890–1977) byl český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, významná postava českého výtvarného umění a představitel avantgardy.

Malířství studoval soukromě u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška a v letech 1907–1909 u profesora Dítěte na UMPRUM, z níž byl posléze vyloučen. Ve 20. a 30. letech podnikl cesty do Itálie, Belgie, Anglie a Francie. První etapa jeho tvorby je charakteristickým spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Byl členem SVU Mánes, kde vystavoval až do roku 1917. Byl inspirován italskou renesancí, studoval mistry italského quattrocenta, zejména Raffaela a Leonarda. V roce 1910 založil spolu s Josefem Váchalem, Janem Konůpkem a Františkem Koblihou volné umělecké sdružení Sursum. Roku 1918 se sblížil s Josefem Čapkem, Václavem Špálou, Vlastislavem Hofmanem, Otakarem Marvánkem a  Rudolfem Kremličkou a formovali skupinu Tvrdošíjní. Po první světové válce jeho tvorba vyústila v typický lyrický a snově měkký tvar. V druhé etapě tvorby se věnoval převážně krajinomalbě. V roce 1923 vstoupil do Umělecké besedy a účastnil se jejich členských výstav. Roku 1924 si pronajal samostatný ateliér v Paříži. Od poloviny 30. let opouštěl pastelově poetický kolorit ve prospěch sytější barvy. Během druhé světové války se v jeho krajinách objevovala osudovost a baladičnost vedle motivu smrti i naděje. Svou výtvarnou pozůstalost věnoval v roce 1975 Národní galerii v Praze.